Náčelnictvo

 

Pár slov úvodem

Každý podnik musí mít svého šéfa – Pětipéčko má Náčelníka. Tento středobod perutního života jako celku i každého člena samotného s sebou nese kromě značných poct a velké vážnosti (podle Stanov musí člen svého Náčelníka řádně ctít a bránit) i jedno specifikum: Náčelník musí »nejpozději v 5. ročníku odstoupit a vypsat volby na svoje místo«. Zatím se žádný z Náčelníků nepokusil vyhnout své transformaci v Exnáčelníka, a proto se Peruť sklonila během uplynulých let již pod osmi náčelnickými meči.

Stanovy

Tomáš Mikeska

(1994-1997)

V deseti letech se pomalu z dívky stává žena a z chlapce muž. Tak i 5P nám vyrostlo a částečně i dospělo. Na počátku stála studentská recese, ale miminko chtělo své, a tak si dnes troufám říci, že 5P vyrostlo v seriózní a uznávanou studentskou organizaci. A toto je moje vyznání z desetiletého odstupu.

Přesně před deseti lety, 18. října L. P. 1994 (to mi bylo teprve 21 let, toto ale utíká), došlo na ustavující schůzi v hospodě Na Baráčnické rychtě – jsme vlastně takoví »pivní baráčníci« – k založení První Pražské Pedagogické Pivní Peruti. Po vypjatých volbách všech přítomných jsem se stal prvním Náčelníkem 5P a vydrželo mi to až do roku 1997. Byla to krušná léta! Organizace byla v plenkách, ale na nové chyběly peníze. Pětipéčko se neustále počůrávalo, a to hlavně v restauračních zařízeních U Kotvy, ale také U Kulaté báby a na Záložně v Brandýse nad Labem, kde mělo zejména v roce 1995 odloučené pracoviště. I první stanovy organizace a všechny administrativní formality vznikaly mezi přednáškami a semináři ze staroslověnštiny a nonstopem U Kotvy.

Pevné pouto mezi 5P a KDDD bylo utužováno na různých studentsko-profesorských veselicích. Vedle oslav výročí perutě jsme začali společně slavit Vánoce, narozeniny našeho Čestného prezidenta prof. Petra Čorneje i dalších členů organizace. Pořád jsme něco slavili!

Ne vše se v Pětipéčku povedlo! První pokus narušit jednotu 5P nastal založením tzv. ČornojSotni, jejíž dva (pardon tři) členové prosazovali pití pouze černého piva. Někteří spolukolegové zase dobrovolně opustili řady 5P, protože nechtěli chlastat organizovaně, viď Románku a Bobane, pamatujete…

Když jsem předával funkci Náčelníka Frantovi Gruntovi, na jednu stranu se mi ulevilo, že už nebudu muset vedle studia stíhat i spoustu zařizování s 5P, na stranu druhou mi to už druhý den ráno chybělo. Najednou jsem nebyl v centru dění, vše se již točilo kolem jiných… Těm všem, kteří se točili kolem mě, ale i v dalších letech kolem ostatních Náčelníků, těm všem bych chtěl moc, moc a moc poděkovat. Všem těm Majklům, Šumákům, Kubelíkům, Džordžům, Šmejkům, samozřejmě i Pepinkám, Aničkám, Katkám a všem ostatním, které jsem zde nevyjmenoval (promiňte mi to).

František Grunt

(1997-1999)

Pamatuji si to jako dnes. Rok 1997, Benátky nad Jizerou, klubovna místního fotbalového mužstva, nedopečené prase. Dostal jsem žlutý obleček, čelenku, luk a šípy a stal jsem se historicky druhýmNáčelníkem 5P. Tak začala druhá etapa, kdy po otcích zakladatelích nastoupila nová krev, což se samozřejmě projevilo některými změnami a nápady, které snad posunuly vývoj dopředu.

 

Podařilo se rozjet některé nové věci, které se již nedotýkaly pouze pivní organizace, ale měly celofakultní charakter. Členům 5P se podařilo významně infiltrovat Akademický senát, obnovit tradici reprezentačních plesů, byl založen Nadační fond PPPP, jehož hlavní náplní bylo vydávání sborníku MarginaliaHistorica. Roky 1997-1999 jsou tedy příkladem, kdy se spolkové aktivity začaly rozbíhat i do jiných sfér.

Na pivo jsme také nezapomněli, od těchto dob se tradují říjnové výjezdy do Chrástu. Vzpomínám také na usilovné hledání vhodného prostoru, kam bychom se všichni vešli, na bujará Předsednictva v CrazyHorse a mnoho dalšího spojeného s krásnou atmosférou studentských let.

Rád bych také poděkoval všem, kteří se na této etapě vývoje 5P podíleli.

Miroslav Houska

(1999-2001)

Nikdo si patrně nedokáže představit, kolik piva se už vypilo a kolikrát již byl zbědovaný Střízlivý Duch ochuzen o naši společnost od okamžiku, kdy jsem opouštěl místo Náčelníka 5P. Nikoliv s lehkým srdcem, avšak lehčí o mnoho starostí, předával jsem náčelnické insignie spolu s radostmi i povinnostmi na skráně i bedra mého nástupce. Avšak při matném rozpomenutí, jež je zaviněno mlžným alkoholovým oparem zapomnění, se mi, coby bývalému Náčelníkovi, na těch několik let v příjemné a rozrůstající se společnosti členů a přátel 5P vracejí vzpomínky velice příjemné.

Byla to léta 1999-2001, která zůstanou v mé mysli nerozlučně spjata s kobyliskou vozovnou, místním sálem a občas místy nemístnou paní domácí. Avšak střízlivě vzato: měla s námi paní šéfová a její rodina dost často nadlidskou trpělivost. V této době se totiž Pětipéčko rozrostlo do úctyhodných rozměrů a i já jsem shledával, že organizovat a místy i umravňovat cca 120 dospělých lidí není nic jednoduchého. Natož po nich uklízet (já výjimečně – pouze 1x dámské WC od zvratků), anebo je hlídat venku, když právě zatahují tramvaje… Toto vše totiž bylo v popisu práce paní vrchní. Včetně obsluhy a sem tam i příjemného úsměvu či milého slova. Všechna organizační úskalí těchto i jiných akcí (co třeba pečené selátko v Chrástu – labužníci) jsou nenávratně zapomenuta. Vzpomínám (pokud to jde), a velice rád, na všechny milé a příjemné okamžiky z náčelnických let, na příjemnou a vybranou společnost, ve které jsem se pohyboval, na všechny, kteří mi byli nápomocni radou či skutkem a těm děkuji. V neposlední řadě musím připomenout, že mé náčelnictví by nebylo úplné bez nezištné podpory Honzy Šmejka Šmejkala.

A už dost patosu a sentimentu. 5P je přeci studentský spolek pro neutuchající zábavu a veselí, tak jej stále v těchto mezích udržujme. Buďme svorni! Nechť Katamahú neustále ochraňuje naši žízeň!

Petr Mikeska

(2001-2004)

Jako čtvrtý Náčelník 5P jsem převzal vládu nad naší pivní družinou z rukou Míry Housky v roce 2001. Inaugurační oslavu spojenou se 7. výročím 5P nerozdýchala provozní Brouková a my se museli poohlédnout po jiné lokalitě. Po ročním bujarém veselení v CI5 jsme zakotvili v Cípu a stěhování, zdá se, nekončí…

Pro spolehlivější spojení s Katamahúem byl jako zástupce Kaplana s titulem Světící Kaplan uveden v úřad Martin Rejšek, osoba pro tento účel nanejvýš povolaná. Zavedli jsme nové ocenění PiZna roku, které nahradilo dříve existující titul PiDr. Podařilo se nám zahájit výrobu triček s logem 5P a po roční pauze obnovit pořádání plesů Pedf UK, na jehož přípravách se významně podílelo a podílí nemálo členů Perutě.

Na závěr bych rád poděkoval Kačence Procházkové za její pomoc při organizování akcí. I středověcí výběrčí daní by se od ní leccos přiučili. Mé druhé poděkování patří dnes již téměř »fosilnímu« veteránovi Honzovi Tilschovi, který naštěstí snad desetkrát odložil odstoupení z funkce Šéfredaktora Bylténu a naše oblíbené periodikum připravuje i nadále z otcovskou láskou. Dík i jeho redakci (Roman Čornej) a všem dopisovatelům.

PS: Pivo se bude vařit a pít pořád!

Petr Procházka (Dačický)

(2004-2007)

Kdo by před patnácti lety řekl, že se naše společná milenka dočká občanského věku? Já osobně jsem se o PPPPP dozvěděl ještě před mým nástupem na fakultu a hned od začátku jsem věděl, že do této skupiny lidí musím patřit. To jsem ale ještě netušil, co vše mě čeká… Kolik probdělých nocí, litrů a litrů piva a následných kocovin budu muset přetrpět a to ne vždy jen ráno skuhra v posteli, ale několikrát i na potítku skuhra při zkoušce. Ale hlavně, kolik báječných lidí, jejich čtyřnohých miláčků a různých druhů alkoholismu budu mít tu čest poznat. Pokud všemi milovaný František P. tvrdí, že kdo nepoznal děkanský termín, neví, co je vysokoškolské studium, tak já tvrdím, že kdo nešel po kalbě naší Perutě na zkoušku, neví, co je vysokoškolské studium, obzvláště na PedF UK. Myslím, že můj kariérní růst v rámci organizace, byl rychlejší, než kdo předpokládal, tedy včetně mě. Začátky náčelnictví nebyly lehké, neměl jsem ještě tolik známých a mé mladické a naivní excesy (zbabělé zdrhnutí z desátého výročí už v pět ráno, které mě ještě dnes straší ve snech, a doufám, že se již nikdy nebude opakovat) mé situaci mnoho nepomohly. Ale myslím, že s pomocí několika blízkých lidí v 5P jsem i tyto těžkosti překonal a mohl se začít věnovat obvyklým povinnostem náčelníka. Každý si jistě myslí, že být náčelníkem není nic těžkého, ale to je obrovský omyl. V době mého náčelnictví jsem měl to štěstí (smůlu), že jsem bydlel s Jitkou Bílkovou (nemyslete si, sice vypadá jako andílek, ale doufám, že znáte pořekadlo „tichá voda břehy mele“) a toto pořekadlo Jitku zcela vystihuje. Večerních akcí začalo přibývat a lokalita našeho bytečku ze mě učinila nuselského šerpu unavených kolegů. Vždy jsme s Jitkou museli počítat s tím, že krom nás dvou bude v místnosti ještě jedno alkoholové torzo. A těch domácích večírků, až hanba domýšlet. Každopádně se každý náčelník naučí jednu důležitou věc: pokud jdete chlastat s kamarády z 5P, musíte se snažit být v počtu promilí vždy napřed, aby taky někdy domů táhli oni vás. V mém případě jsem se takto pomstil vždy jen výše jmenované Jitce. Další zajímavou věcí je, jak funkce náčelníka ovlivňuje prostorové zvýraznění této ikony. U Okiho asi není pochyb, ale mé sexy postavě tato funkce dodala pár kilíček navíc a konečně jsem začal vypadat jako správný funkcionář, což má postava dokazuje ještě dnes 🙂 Dál už ani psát nebudu, neb vzpomínek je hodně, výpadků paměti možná ještě více a práce u piva nás všechny stále čeká dost. Každopádně roky strávené v naší organizaci byly opravdu nezapomenutelné a jsem strašně moc rád, že se mi dostalo té cti, zapojit se do jejího chodu.

Martin Okleštěk – Oki
(2007-2010)

 

Filip Teigiser
(2010-2014)

 

Martin Zelinka

Sociální sítě

Home     Novinky     Byltén     Organizace     O nás     Kontakt

Pedagogická fakulta

Univerzity Karlovy

info@petipecko.cz

bude doplněno